27. 1. 1919 – 22. 11. 1977
Tentokrát si v našem seriálu představíme vsetínského rodáka, jenž se prosadil ve světě filmu. Vlček se narodil v učitelské rodině a už jako studenta ho začala zajímat kinematografie. Během protektorátu začal pracovat u filmu, kde působil jako pomocný režisér. Mimo jiné byl nucen spolupracovat s německými filmaři v Praze a Hamburku. Po válce se podílel jako tlumočník a asistent na tvorbě sovětského dokumentu Osvobozené Československo. Tato spolupráce vyústila ve Vlčkovo studium na filmové škole v Sovětském svazu. Po návratu z Moskvy, kde působil na postu kulturního atašé, začal jako režisér točit filmy.
Jeho snímky z první poloviny 50. let zůstávají poplatné době, jsou natočeny v duchu socialistického realismu, tendenčně až propagandisticky oslavují komunistickou myšlenku. Konkrétně se jedná o filmy: Zítra se bude tančit všude (1952), Komedianti (1953) a hlavně Rudá záře nad Kladnem (1955). Posledně jmenovaný film je natočen podle románu prezidenta Antonína Zápotockého a nekritická oslava komunismu z něj přímo srší. Další film Advent (1956) se odehrává v rodných Beskydech a natočen je na motivy románu Jarmily Glazarové. Jeho poslední celovečerní snímek V proudech (1957) se stal prvním československým širokoúhlým filmem.
Jako velký propagátor komunismu, odchází paradoxně po srpnové okupaci v roce 1968 do kapitalistické Francie. V emigraci měl vytvořit několik krátkých reklamních filmů ve Francii, Itálii, Číně a Japonsku. Z tohoto světa odešel Vladimír Vlček v roce 1977 daleko od Valašských hor ve Velké Británii.
