Během mírných zim bez pokrývky sněhu a silných mrazů by se mohlo zdát, že ptáci mají dostatek potravy. Ve skutečnosti pro ně hledání potravy není tak jednoduché jako na jaře nebo v létě. Jakmile ale napadne sníh a nejsou plná krmítka, jsou ptáci odkázáni sami na sebe. Hledají pak hlavně spadané plody a také hmyz schovaný v kůře stromů.

Takové stromy s hrbolatou a odlupující se kůrou fungují přes zimu jako noclehárna pro obrovské množství hmyzu. Na začátku zimy je kůra stromu plná malých nocležníků. Ukrytí jsou ve štěrbinách a záhybech, co nejhlouběji to jde. Bylo by proto s podivem, kdyby si tohoto bohatě prostřeného stolu nevšimli zimní obyvatelé našich lesů či měst.

Nejvíce v zimě hladem strádají ptáci. Jejich tělíčka jsou totiž tak malá, že pro přežití v krutých mrazech musí neustále přijímat velké množství potravy. Velcí savci umí díky většímu tělu dobře šetřit teplem, nejsou proto v zimě vystaveni až tak velkým nebezpečenstvím jako drobní ptáci.

Jakmile napadne sníh a ztenčí se možnosti získání potravy, naletují na javory, jedle, smrky či ovocné dřeviny skoro všichni naši zimující ptáci. Nejčastěji jsou to datlovití ptáci (datel, strakapoudi, žluny a datlíci), dále pak šoupálci anebo brhlíci, kteří jsou ve sběru zimujícího hmyzu obzvlášť šikovní, protože umí šplhat hlavou dolů. A konečně také sýkory koňadry, modřinky a další. Na zimujícím hmyzu si často smlsne i veverka, která si tak zpestřuje zimní jednotvárnou stravu.

Hmyz je v zimě navíc chladem ztuhlý a nepohyblivý, nemá proto před hbitými zobáčky žádnou šanci na únik. Na jaře proto můžeme kolem některých stromů najít hromady oloupané kůry na zemi.

Strom odlupováním šupinek kůry však nijak netrpí. Jedná se totiž o mrtvou kůru (borku), která je zevnitř neustále nahrazována novými vrstvami. Příští rok na podzim bude proto opět nachystána spousta nově se odlupujících šupinek čekajících na své zimní nájemníky.