Původně byli lidé v pohybu neustále, jelikož do neolitické revoluce žili kočovným způsobem života. Jako lovci sběrači museli cestovat za svou kořistí, trvalá sídla vznikla, až když se lidé začali živit zemědělstvím. Od období neolitu až po mladší dobu železnou se na území dnešního Valašska vystřídalo několik kultur, od nichž máme archeologické doklady. Dochovaly se například zbytky hradišť z doby bronzové na Hostýnu, Klenově, Klášťově a v Lidečku. Právě střídání kultur je jedním z důkazů stěhování lidí v období eneolitu a doby bronzové. Bohužel kvůli absenci písemných pramenů nemáme o jednotlivých kulturách, jejich příchodech a vzájemném prolínání či potírání podrobnějších informací. Více toho víme až o příchodu Slovanů na naše území během stěhování národů (4. -7. století).
Před příchodem Slovanů žil na území Moravy germánský kmen Langobardů, ten pod tlakem nomádských kmenů opustil své území a zamířil do severní Itálie. Do uvolněného prostoru začali přicházet Slované a to nejspíše ze severu podél karpatského oblouku. Nedá se ale říci, že přišli do liduprázdné země, část původního obyvatelstva zde žít zůstala a s nově příchozími obyvateli se asimilovala. Vytvořil se tak základ budoucího národa a my sami jsme tedy potomky migrantů. Slované z počátku usazovali hlavně v úrodných nížinách a hornatá oblast Karpat byla spíše tranzitním prostorem, kudy procházely obchodní trasy. První trvalé osídlení Slovanů v kraji můžeme pozorovat na kelečsku, a to od 11. století. Jádrové území dnešního Valašska, ale zůstávalo nadále obydlené málo, až do středověké kolonizace ve 13. a 14. století, o níž si povíme příště.
