Ledňáček říční patří spolu s čápem bílým k nejznámějším a nejpopulárnějším zástupcům ptačí říše u nás. I když se na Valašsku vyskytuje celoročně, během zimy se lépe pozoruje pro svůj kontrast na bílém sněhovém pozadí. Ledňáček patří do zvláštního řádu srostloprstých (patří tam i dudek, vlha pestrá nebo zoborožci). Jejich společným znakem jsou přední prsty v různé míře spojené svým rohovitým pokryvem. Ledňáček má spojený druhý a třetí prst a to po celé jejich délce.
Ledňáček je nápadný nejen svým modravě zelenavým kovovým zbarvením na svrchní straně těla a křídlech a cihlově červenou spodinou, ale také dlouhým tmavým zobákem. Pro hnízdění si vyhrabává hnízdní nory v erodovaných březích řek a potoků. Noru hloubí oba partneři. Při nedostatku vhodných stěn hnízdí i v kořenových balech vyvrácených stromů, v dutinách zdí i jinde. Místa hnízdění jsou stálá po mnoho let. Hnízdo si nestaví, vejce klade do hnízdní komůrky na konci nory. Na vejcích sedí obě pohlaví. Hnízdí pravidelně dvakrát do roka, některé páry i třikrát za rok od dubna do srpna. Potrava je tvořena převážně malými rybkami, dále konzumuje pulce žab, korýše, měkkýše nebo hmyz včetně jeho vývojových stadií. Touto potravou jsou krmena mláďata především na začátku hnízdění. Při lovu ryb se může potopit i do hloubky 1 m, ale většinou mu stačí ponor do 25 cm.
Na Valašsku hnízdí ledňáček především v nižších polohách na spojené Bečvě i na obou Bečvách, také na potocích na Kelečsku nebo na říčce Senici mezi Leskovcem a Francovou Lhotou. Početnost druhu snižují tuhé zimy, kdy se ledňáčci nejsou schopni dostat ke své hlavní potravě a hynou.
Druh patří ke zvláště chráněným druhům v kategorii silně ohrožených a je uveden rovněž v evropské ptačí směrnici. Proto je předmětem ochrany v některých našich ptačích oblastech - nejbližší z nich je ptačí oblast Poodří, která zahrnuje celé území stejnojmenné CHKO.