Pro pozorování jeřábů je nejlepší jarní období okolo března, kdy táhnou ze svých zimovišť na sever Evropy. Táhnou v letových formacích ve tvaru U nebo v šikmých řadách. Ozývají se svým charakteristickým opakovaným hlasem „krruuu“ s občasným troubením znějícím jako „kirr“. Jeřáb popelavý je o něco větší než čáp bílý, ovšem má krátký zobák. Je celý popelavě šedý, na konci křídel a na krku je černě zbarvený. Po stranách krku se táhne bílý pruh. Temeno hlavy je červené. Krátký ocas je tvořen chumáčem načepýřených per. Původně byl druh rozšířen na velkých částech Evropy, ovšem s vysušováním a meliorováním říčních niv se jeho stavy hodně snížily.
Zprávy o jeho hnízdění u nás v minulosti nebyly potvrzeny, ovšem od roku 1989 hnízdí i v České republice. Zpočátku to byly severní a posléze Západní Čechy, nyní hnízdí i v jižních Čechách, na jižní Moravě a severu Moravy a Slezska. Nejbližší oblast hnízdního výskytu od nás je CHKO Poodří. Zdržuje se v otevřené krajině s vodními toky, rybníky, loukami, mokřady, malými lesíky a rákosinami. Jde o velmi plachého a opatrného ptáka.
V době toku provádí pár charakteristické tance s poskakováním a ukláněním za hlasitých hlasových projevů. Hnízdo si staví v mokřadech na místech se stojatou vodou. Živí se především rostlinnou potravou – zelenými částmi rostlin, bobulemi i dalšími plody a semeny včetně obilí. Z živočišné potravy požírá různý hmyz, především brouky, rovnokřídlé, měkkýše, červy a také drobné obratlovce. Zimoviště mají evropští jeřábi ve Středomoří a v severní Africe.
Druh se u nás dále šíří, takže je možné očekávat v příštích letech jeho zahnízdění v nivě spojené Bečvy na západní hranici okresu Vsetín. Jeřáb popelavý je zvláště chráněným druhem v kategorii kriticky ohrožených a ve stejné kategorii je zařazen i v Červeném seznamu našich ptáků. V Řecku a Japonsku je tento pták považován za symbol štěstí.