Hlavně naši malí čtenáři se jistě před pár dny nemohli dočkat Štědrého večera – a nejspíš ani ne tak pro jeho symboliku, ale spíš malé nedočkavce lákaly rozličné balíčky pod vánočním stromečkem. V dřívějších dobách by však děti na Valašsku takové dárky vyhlížely marně – jednak se zde tradice zdobení vánočních stromečků ujala poměrně nedávno, v 2. půli 19. století, kdy nahradil do té doby běžné jedlové větvičky či snítky rozmarýny ve svatých koutech. Navíc si hlavně děti z chudších rodin mohly nechat například o hračkách jen zdát. Pod stromečkem se objevovaly věci ryze praktického charakteru, oblečení, obuv, nějaká ta knížka. Dle vzpomínek Metoděje Jahna (1865–1942) se ještě za jeho dětství dětem nadělovalo na Mikuláše, na až o Štědrém večeru. Děti dostávaly obřadní pečivo, ovoce nebo i „babylonskou věž“. To bývala konstrukce ze čtyř špejlí, na které se navlékly suché trnky a doprostřed se pověsil zlacený oříšek. Jen bohatší děti dostávaly hračky, za to ty zlobivé nezřídka našly v mikulášském balíčku nebo později i pod samotným stromečkem hromádku černého uhlí nebo bramborových slupek. Před oněmi sto padesáti lety se také mnohem více udržovala symbolika Štědrého dne – býval to především den postní a při štědrovečerní večeři se scházívala celá rodina, která věnovala tichou vzpomínku zemřelým předkům či nepřítomným členům rodiny.
Tehdy bývalo také možné potkat v novoročních dnech ve městech i dědinách pastuchy v šatech, přes které byla přehozena bílá, přepásaná košile, na hlavách malované kuželovité čepice a s čagany v rukou. Z novoročních obchůzek se do dnešních dní dochovaly naopak obchůzky tříkrálové, kdežto koledníky o svátku sv. Doroty na počátku února již také dávno odvál čas...
