Při jarních procházkách po okolí můžete v těchto dnech narazit na krásné květy dymnivek. Jejich název je odvozen z řeckého „korydalos“ (chocholouš), či „korys“ (přilba), čímž trefně vystihuje chocholku, kterou připomíná její uspořádání květů v řídkém květenství. Jedná se o jarní efemeroid – rostlinu, která stihne vyrůst, vykvést a vytvořit semena ještě dříve, než ji po zimě zastíní mohutné koruny listnatých stromů. Poté rostlinky usychají a zbytek vegetačního období přečkávají v podobě hlíz pod zemí.
Rod dymnivka čítá na 90 druhů, které rostou v Evropě, Asii a Severní Africe. Na našem území se můžeme setkat hned s pěti. Domácím druhem středoevropských lesů je dymnivka dutá (Corydalis cava). Její hlízy velikosti ořechů jsou uvnitř duté, listeny celokrajné. Jedná se o naši nejhojnější dymnivku, která v těchto dnech vytváří na některých místech krásné koberce barevných květů nachové, bílé či růžové barvy. Tato rostlinka, oplývající lidovými názvy jako holubí vole, hužvor či smetaník, není ohrožená.
Vzácněji se můžeme setkat také s dymnivkou plnou (Corydalis solida). Je řazena mezi vzácnější rostliny vyžadující další pozornost (ochranná kategorie C4a). Hlízy má uvnitř naopak plné, listeny, kterými se na první pohled odlišuje od d. duté, dlanitolaločnaté. Barva krásných květů s ostruhou je červenofialová. Zmíněné druhy můžeme potkat v hájích, lužních a světlých lesích, parcích i zahradách.
V minulosti se oba druhy využívaly jako léčivky. Užívalo se jejich hlíz k potlačení třesu při onemocnění nervového původu. V současné době se již nevyužívá. Jedovaté látky v nich obsažené mohou u člověka vyvolat stavy podobné strnulosti svalstva například jako při hypnóze. K zajímavostem patří také způsob rozmnožování dymnivek. Jedná se o tzv. myrmekochorní rostliny. Plodem je tobolka obsahující černá semena s masitými přívěsky (tzv. masíčky), jimiž se živí mravenci a přispívají tak k rozšiřování druhu po okolí.
