Spousta z nás trpí fobií z pavouků. Usuzuje se, že je to obava zanesená milióny let trvajícím přírodním výběrem hluboko do našeho podvědomí. Naši předkové si respekt z pavouků přinesli z oblastí, kde vskutku pro člověka jedovatí a nebezpeční pavouci žijí. Tito tvorové jsou sice všichni jedovatí, málokterý vás ale v Česku dokáže bolestivě kousnout, natož ohrozit – snad kromě chlupatých utečenců ze sousedova terária. Podstata této fobie tak v nás trochu ztratila na důležitosti.
A to až do teď, kdy se i na Valašsko z jihu šíří zápřednice jedovatá (Cheiracanthium punctorium). Ale nemusíte se bát o život. Smrt vám při kousnutí tímto druhem nehrozí. Samice patří mezi největší zápřednice Evropy a jsou agresivní hlavně při hlídání kokonu s vajíčky či čerstvě vylíhlými mláďaty. Kokony si věší vysoko na stébla trav. Takže ji při procházce loukou můžete vyrušit i bez toho, že byste o ní věděli. Kousnutí je proto nepříjemným překvapením a bolí asi stejně jako od vosy. Zápřednice nejraději žijí na suchých úhorech a loukách, najdete je ale i na parkovištích a nesečených trávnících ve městech. V jižních částech Evropy, kde je tato zápřednice běžně rozšířená, ale žádnou paniku mezi obyvateli nevyvolává. Ani počet kousnutí není nijak vysoký. Lidé o nich vědí a jsou proto opatrnější.
Pokud se u nás zápřednice jedovatá zabydlí, půjde již o druhého výrazného pavoučího přistěhovalce (po žlutočerném křižáku pruhovaném). Tento, možná i proto, že je nenápadně zbarvený, však asi způsobí víc slz a nečekané bolesti.