Ačkoli už máme Vánoce úspěšně za sebou, v mnohých kostelech i domácnostech dosud stojí betlémy – po staletí hlavní symbol svátků oslavujících narození Krista. Ty se dle tradice stavějí na konci adventu a opětovně sklízejí na svátek Uvedení Páně do chrámu, lidově nazývaný Hromnice (2. února).
Z domácností známe spíše menší betlémy, které se dodnes vyrábějí z nejrůznějších materiálů – dřeva, papíru, skla, keramiky, perníku, ale i z méně obvyklých surovin – chleba či třeba cukru.
Nejstarší jesličky na našem území však bývaly daleko větší – obvykle s figurami v životní velikosti, jež byly buď vyřezávané nebo malované na dřevěných deskách. První zmínka o nich pochází z roku 1562 z Prahy. Jejich původním stanovištěm byly kostely a největšími propagátory jezuité, jimž sloužily jako působivý prostředek v šíření katolické víry.
Jeden takový betlém v životní velikosti, ovšem ze současnosti, můžete vidět i v Muzeu regionu Valašsko na vsetínském zámku. Jeho autorem je mladý řezbář za Vsetína Roman Mikuš. Ten se řezbařinou zabývá více jak 13 let a jeho specialitou jsou zejména velké plastiky dravých ptáků a zvířat.
Tento betlém byl pro něj výzvou především proto, že zahrnoval i pro autora novou práci na lidských figurách. Ústřední scénu tvoří Svatá rodina (Ježíšek, Panna Marie a sv. Josef), nechybí ani anděl a tři králové. Dále je zde 12 plastik zvířat, najdeme tu jak ty domácí, jako např. ovce, prase či slepici, tak i exotická – slona nebo velblouda.
Autor na tomto rozsáhlém díle pracoval asi půl roku. K práci využíval různých nástrojů – motorové pily, sekyry či rozmanitých dlát.