Málo známou kapitolou ze života architekta Dušana S. Jurkoviče (1868–1947) je jeho fotografická dokumentace lidových staveb a usedlostí na Valašsku.
Fotografování v terénu vyvěralo z Jurkovičova zaujetí pro lidovou karpatskou dřevěnou architekturu, v níž nacházel inspiraci pro vlastní architektonickou tvorbu. Jeho dokumentační práce (kresebná, projektová či fotografická) souvisela s etnografickým výzkumem regionu, který podnikl v souvislosti s pořádáním významných národopisných výstav ve Vsetíně (1892) a Praze (1895). A právě v období příprav těchto výstavních projektů se začal zřejmě věnovat i fotografování Valašska.
Unikátním dokladem Jurkovičovy dokumentační činnosti je nedatovaný soubor fotografií, který autor věnoval zakladateli vsetínského muzea MUDr. F. Sovovi. O daru se dočítáme v dopise z 24. 7. 1927, který je od roku 1982 uložený v etnoarchivu muzea. Spolu s ním zaslal Jurkovič „milému příteli“ 77 kopií snímků z Valašska a doporučuje mu, aby identifikaci objektů dodatečně prověřil v konkrétních lokalitách. Zmiňuje se i o své další rozsáhlé dokumentační práci, při níž zmapoval oblast moravského Valašska a Slovenska až po Podkarpatskou Rus a do map si zanášel záznamy ze svých cest. A lituje, že se mu tento vzácný materiál ztratil po roce 1918 v bratislavském památkovém úřadu.
Z původního souboru fotografií je v současnosti v archivu muzea méně než polovina, a to 35 snímků tónovaných do sépiového odstínu na dokumentním fotografickém papíru (cca 8,5–12x11–18 cm), které jsou na zadní straně popsány tužkou (Jurkovičův rukopis) a perem (pořadové číslo). V souboru jsou snímky z Karlovic, Hutiska, Soláně, Bystřice, Hážovic, Bečev, Tiché, Lichnova, Štramberka a Hukvald.
Jurkovič své fotografie, jakožto cenný ikonografický materiál se značnou vypovídací hodnotou, publikoval např. v sešitech Práce lidu našeho. Jeho snímky mají ale i vysokou míru výtvarné kultivovanosti.
